diškuse

Polarizace světa po rozpadu Sovětského svazu se poněkud utlumila. Pod vedením Vladimira Vladimiroviče Putina však dochází znovu k akcentování Ruska jako země velkého národa a z toho vyplývajících mocenských ambicí.

Jak vnímat ruskou mentalitu? Jak vnímat tuto ambici? Může se z obavy stát skutečná hrozba? Sice na okraji, ale stále jsme v oblasti ruského mocenského vlivu. Příčina nejistoty pramení z toho, že nejsme s to identifikovat zda se jedná o vznik nového totalitního systému, který se podle některých v Rusku formuje, nebo o demokratický proces nově se formující velmoci. Možná nám něco napoví pohled na bolševickou revoluci a mentalitu tehdejší politické scény. Některé z těchto našich obav trefně vyjádřil TGM.

“Tento stav věci vyplývá ze samé podstaty oficiálního Ruska a z jeho základních osnov; samoděržaví - pravoslaví - národnost (oficiální, ruská).”

zdroj: [1], str. 180

“Viděl jsem mnoho hrozného a nelidského za bolševické revoluce; … To zbytečné, nerozumné, barbarské ubíjení životů zaráží mě posud ve vzpomínce na tyto příšerné pohledy.“

zdroj: [1], str. 201

“Co do principu nepokládám komunism za ideál sociální a socialistický, jestliže se kumunismem rozumí rovnost hospodářská a sociální naprostá. Normální stav společnosti politický a sociální nedá se uskutečnit bez silného individualismu, to jest bez svobodné iniciativy jednotlivců, a to prakticky znamená takový režim, který umožňuje rozvoj rozmanitých individualit, fysicky a duševně od přírody nestejně nadaných.“

“Zejména centralism je bolševický je velmi tuhý; je to režim abstraktní, dedukovaný z these a násilně prováděný: bolševism je absolutistická diktatura jednoho a jeho pomocníků; bolševism je neomylný a inkvisitorský, a právě proto nemá s vědou a s filosofií vědeckou nic společného;“

zdroj: [1], str. 203

“Ruský privitimism vůbec - massa negramotných sedláků, osamocených ve svých děrevňách, nedostatek komunikace, úpadek vojska a byrokracie prohranou válkou , zhroucení carismu a caesaropapismu, bezradnost politických stran a stavů - to všechno umožnilo energickému samozvanci bolševický převrat v hlavních městech a vládu nepatrné, ale organisované menšině.“

zdroj: [1], str. 204

“Bolševické vybíjení inteligence má varovný příklad v římské Severovi, v tom, jak dal vybíjet staré římské rodiny, zejména senátorské; dosáhl tím barbarisace státu a správy, ale zároveň uspíšil úpadek říše. Ostatně historik najde příklady bližší - v Rusku, v Ivanovi Hrozném nebo ještě lépe v Stěnkovi Razinu…“

zdroj: [1], str. 206

Použitá literatura

[1] MASARYK, T. G. Světová revoluce : Za války a ve válce 1914-1918. 20. upr. vyd. Praha : Orbis a čin, 1936. 653 s.