Máme oprávněné obavy z Ruska?
Polarizace světa po rozpadu Sovětského svazu se poněkud utlumila. Pod vedením Vladimira Vladimiroviče Putina však dochází znovu k akcentování Ruska jako země velkého národa a z toho vyplývajících mocenských ambicí.
Jak vnímat ruskou mentalitu? Jak vnímat tuto ambici? Může se z obavy stát skutečná hrozba? Sice na okraji, ale stále jsme v oblasti ruského mocenského vlivu. Příčina nejistoty pramení z toho, že nejsme s to identifikovat zda se jedná o vznik nového totalitního systému, který se podle některých v Rusku formuje, nebo o demokratický proces nově se formující velmoci. Možná nám něco napoví pohled na bolševickou revoluci a mentalitu tehdejší politické scény. Některé z těchto našich obav trefně vyjádřil TGM.
“Tento stav věci vyplývá ze samé podstaty oficiálního Ruska a z jeho základních osnov; samoděržaví - pravoslaví - národnost (oficiální, ruská).”
zdroj: [1], str. 180
“Viděl jsem mnoho hrozného a nelidského za bolševické revoluce; … To zbytečné, nerozumné, barbarské ubíjení životů zaráží mě posud ve vzpomínce na tyto příšerné pohledy.“
zdroj: [1], str. 201
“Co do principu nepokládám komunism za ideál sociální a socialistický, jestliže se kumunismem rozumí rovnost hospodářská a sociální naprostá. Normální stav společnosti politický a sociální nedá se uskutečnit bez silného individualismu, to jest bez svobodné iniciativy jednotlivců, a to prakticky znamená takový režim, který umožňuje rozvoj rozmanitých individualit, fysicky a duševně od přírody nestejně nadaných.“
“Zejména centralism je bolševický je velmi tuhý; je to režim abstraktní, dedukovaný z these a násilně prováděný: bolševism je absolutistická diktatura jednoho a jeho pomocníků; bolševism je neomylný a inkvisitorský, a právě proto nemá s vědou a s filosofií vědeckou nic společného;“
zdroj: [1], str. 203
“Ruský privitimism vůbec - massa negramotných sedláků, osamocených ve svých děrevňách, nedostatek komunikace, úpadek vojska a byrokracie prohranou válkou , zhroucení carismu a caesaropapismu, bezradnost politických stran a stavů - to všechno umožnilo energickému samozvanci bolševický převrat v hlavních městech a vládu nepatrné, ale organisované menšině.“
zdroj: [1], str. 204
“Bolševické vybíjení inteligence má varovný příklad v římské Severovi, v tom, jak dal vybíjet staré římské rodiny, zejména senátorské; dosáhl tím barbarisace státu a správy, ale zároveň uspíšil úpadek říše. Ostatně historik najde příklady bližší - v Rusku, v Ivanovi Hrozném nebo ještě lépe v Stěnkovi Razinu…“
zdroj: [1], str. 206
Použitá literatura
[1] MASARYK, T. G. Světová revoluce : Za války a ve válce 1914-1918. 20. upr. vyd. Praha : Orbis a čin, 1936. 653 s.